Historie rybářské organizace ve Žďáře nad Sázavou.

Dne 1. března roku 1900 deset občanů města Žďáru sepsalo první Stanovy rybářského spolku. Tyto doručily na zastupitelstvo města Žďáru, které dne 7. května 1900 podepsal starosta města pan Binka. Následně byly Stanovy zaslány c. k. místodržiteli Rakouského mocnářství v Brně a ten je dne 21. září 1900 schválil.

První ustavující schůze spolku se konala dne 24. února 1901 v hotelu “Bílý lev“ za účasti níže uvedených občanů a vážených měšťanů jako pánové továrníci Vašátko a Smejkal, lékárník Husák, statkář Brukner a další. Z přítomných bylo zvoleno první předsednictvo spolku. Předsedou byl zvolen pan Otakar Veliš /hoteliér a pozdější starosta Žďáru/, místopředsedou řídící učitel Růžička, jednatelem berní úředník Stratil, hospodářem stavitel Křetina a dále členové předsednictva pánové Bartůněk, Prokop, Brožek, Mink, Krištof, Henschl a Musil.

Činnost spolku byla v začátcích chudá a velmi omezená. Schůze se konali ve spolkové místnosti v hostinci“U Süssů“, kde se projednávali problémy s rybařinou spojené. Spolek si pronajal část řeky Sázavy včetně Friebova stavu / nacházel se v místě dnešní sportovní haly Bouchalky/, horní část řeky Oslavy od Ostrova do Nového Veselí, potoky Grejdský, Šabravy a Kotlaský. Obsádka ryb v řece i potocích byla velmi řídká, velké jarní vody vždy poškodily či zcela zničily splavy a jízky. Spolek tak prvně musel opravit či zhotovit splavy, aby se zde ryby udrželi. Dalším úkolem bylo získat ryby do řek a za tím účelem bylo rozhodnuto věnovat se chovu ryb v rybnících. Pro začátek chovu ryb nabídl továrník Vašátko svůj vlastní rybník a podařilo se pronajmout obecní rybník Velký/nazývaný též Horňák/ u jatek ve Žďáře/. Spolek se dělil na členy a sportovce. Člen měl právo na podíl z prodeje ryb a na vánoční deputát ryb, lovem ryb se zabývali hlavně takzvaní sportovci, vesměs nečleni, kteří si od spolku za úplatu kupovali lovecký lístek k lovu ryb.

Postupem času spíše po první světové válce spolek získal do nájmu další rybníky hlavně „na Vetli“. V roce 1924 měl spolek přibližně 40 členů, sportovců- lovců ryb na udici bylo cca 15 a lovily ryby na řece Sázavě a Grejdském potoku. Počet úlovků v té době nebyl omezen. Žďářský spolek vstoupil do Svazu rybářů a rybářských družstev na Moravě a měl tak možnost zakoupit větší množství násady ryb a též byl oprávněn k jeho prodeji. V roce 1926 se konala Valná hromada spolku a hlavním bodem byl projednán uzavřený počet členů, ten byl stanoven na 55 členů a nesměl být překročen. V roce 1929 spolek získal od Unie rybářů v Praze 10.000 ks plůdku pstruha, 10.000 ks plůdku parmy a 5.000 ks úhořího monté, vše bylo vysazeno do řeky Sázavy. Spolek v této době hospodařil již na 17-ti rybnících, většinou pronajatých od Lesního družstva Přibyslav. Na rybnících bylo zavedeno přikrmování kaprů, mimo jiné i krví z jatek. V roce 1938 na valné hromadě byly určeny míry ryb a doby hájení, řeka byla rozdělena na různá pásma a na ně byly stanoveny nově ceny povolenek. Denní povolenka pro člena stála 3,-Kč a celoroční 20,-Kč, pro hosty pak stála povolenka 120,-Kč. V této době rybář, který za rok ulovil 10 kaprů, byl velmi úspěšný, převážně se lovilo na Farských humnech a Friebově stavu. Zde také pan Konžárovský ulovil kapra o váze 14 kg a pan Kučka candáta o váze 5,5 kg.

Ve válečných letech 1939-1945 je činnost spolku částečně omezena, ale přesto funguje. Výborem bylo přijato omezení při lovu ryb, ve středu a pátek je zákaz lovu, v jednom týdnu si smí rybář ponechat jen 2 kapry, 1 candáta a 1 štiku, ostatní ryby bez omezení. Míra kapra je stanovena na 40 cm a to od oka ke kořeni ocasu, míra štiky 50 cm a pstruha 30 cm. Zároveň rybář do záznamového listu musí vyznačit úlovek, jeho váhu a počet ponechaných ryb. Tento záznam odevzdat na koci roku hospodáři, kdo tak neučiní, zaplatí pokutu 5,-Kč. V následujících letech bylo rozhodnuto, kdo tak neučiní, nebude mu vydána povolenka. Ke konci války je činnost spolku výrazně omezena, pouze jednatel vyřizuje korespondenci a organizuje prodej povolenek.

Činnost spolku se plně obnovuje až na Valné hromadě dne 24. 2. 1946 předsedou se stává František Polák, jednatelem Vilém Frendl, hospodářem Leopold Měšťan. Bylo rozhodnuto zvýšit uzavřený počet členů a to na 110. Kontrolou dodržování rybářského řádu byli pověřeni všichni členové výboru. Za účelem opravy nových rybníků byla stanovena pracovní povinnost ve výši 10 hodin, kdo je neodpracuje, zaplatí 10,-Kč za jednu hodinu.

V červnu 1950 proběhli na Friebově stavu rybářské závody s účastí povinnou, ulovené ryby byli darovány nemocnici v Novém Městě. V této době měl spolek již 80 členů a 50 čekatelů, počet úlovků v jednom týdnu byl omezen na 2 kapry, 1 štiku, 1 candáta a 2 kg ostatních ryb. V padesátých letech s výstavbou Žďárských strojíren a sléváren přicházelo do Žďáru za zaměstnáním mnoho rybářů z celé republiky, počet členů se začal zvyšovat. Do výboru byla zvolena nová mladá generace rybářů, kteří se s vervou pustili do zvelebování spolkového hospodářství. Předsedou se stal Svoboda Bohumil, do výboru byli nově zvoleni pozdější dlouholetí funkcionáři Jan Kovář, František Hrala, Jan Rež a další.

V roce 1953 vychází nový zákon o rybářství, ryby se vysazují podle plochy revíru, upravuje se rybářský řád a je zrušena čekatelská doba na členství. V témže roce vzniká kroužek mladých rybářů, zapojují se též do soutěží v rybolovné technice a účastní se krajských i celostátních soutěží. Mladí rybáři mohou lovit ryby pouze na vyhrazeném úseku řeky Sázavy a mají speciální rybářský řád.

V roce 1957 se výbor rozhodl vytvořit z Radomínského rybníka rybářský revír, ten byl osazen těžkou násadou kapra a lína. V roce 1959 zde Gustav Soukup ulovil kapra 87 cm o váze 10,20 kg. V tomto roce spolek získal od Státního rybářství nádrž Strž a byl z ní vytvořen nový rybářský revír, rybolov zde byl zahájen v roce 1960 rybářskými závody. V roce 1961 spolek postavil pstruží líheň „na Hrázkách“ a ještě tento rok zde vytřel 194 tisíc jiker pstruha obecného a na jaře následujícího roku 83 tisíc pstruha duhového, poté se zde vytíral i siven americký. Bohužel v roce 1968 provoz líhně končí z důvodů nevhodné přitékající vody, která byla stále více znečištěna z okolních silně hnojených polí.

V roce 1961 spolek získal jako revír Bránský rybník a pitnou nádrž Staviště. V roce 1963 vyšel nový zákon o rybářství, který bezmála měl platnost 40 let. Došlo ke změně názvu z Jednoty rybářů na Český rybářský svaz, zákon povolil lov ryb na stojatých vodách již od května a ne jak doposud od 15. června, na tekoucích vodách se však lovilo dále až od 15. června. Rybář si mohl v jenom dni lovu ponechat 2 ks kapra, štika, candáta nebo jejich vzájemné kombinace. Týdenní omezení úlovků bylo zrušeno. Sportovní rybařina tímto skončila a začala de facto těžba ryb.

V roce 1965 spolek získal svůj největší rybářský revír a to Pilskou nádrž. Lov na této nádrži byl zahájen rybářskými závody, kterých se zúčastnilo 1028 rybářů. V roce 1965 má spolek již 346 členů, loví ryby na 120 hektarech „MP“ revírů a 22 hektarech „P“ revírů. Do revírů bylo vysazeno ryb za 91.271,-Kč. V tomto roce bylo uloveno 7011 ks kapra, 1214 ks lína, 386 ks štik, 54 candátů, 758 ks okouna, 611 ks pstruha a 208 podouství vše o celkové váze 13.689kg. V tomto roce proběhla také výroční členská schůze za účasti 113 členů, byl zvolen 17 - ti členný výbor a 5 náhradníků. Předsedou se stal pan Sýkora Karel, místopředsedou Macek Ladislav, jednatelem Černý Ladislav, hospodářem Kovář Jan, rybničním referentem Beneš Stanislav, pstruhovým referentem Liml Jan, vedoucí mládeže Rež Jan a ostatní. Výbor v tomto složení pracoval až do roku 1989, pouze ve funkci hospodáře nahradil Hrala František pana Kováře a jednatelem se stal pan Němeček.

V roce 1974 na základě rozhodnutí sjezdu Českého rybářského svazu byl zaveden na našich revírech krajský rybolov, naši členové mohli na vydanou krajskou povolenku lovit ryby na území tehdejšího Jihomoravského kraje a obráceně zde lovili hostující rybáři, kteří byli členy organizací Jihomoravského svazu.

Pokračování příště ………………………….